Indiani

Indiani v Brazilii

2005-09-13T02:16:00.000+02:00

Kdyz dne 22. dubna roku 1500 dorazily prvni lodi pod velenim Pedro Alvarese Cabrala k pobrezi Brazilie, zilo tam kolem 5 milionu Indianu.

Brazilsti indiani ale nebyli jako Aztekove, Majove ci Inkove, nikdy nevytvorili zadne velke imperium. Zivili se rybolovem, lovectvim a sberacstvim. Naucili se zit z toho co jim okolni priroda dala a muzeme rict, ze zili s ni v dokonale harmonii.

Pro Evorpany, ale byli obycejnymi divochy /zviraty s lidskou tvari/, kteri jim meli nejdrive pomoci najit cestu k vysnenemu zlatu a jinym bohatstvim a pozdeji pracovat jako otroci na plantazich. Jejich velka umrtnost donutila otrokare privezt cernochy z Afriky a vyslouzila nezaslouzenou povest velkych lenochu. Populaci indianu take decimovaly /jak i v jinych regionech obou Amerik/ ruzne nemoci privlecene z Evropy.

SOVA

2005-04-12T08:33:00.000+02:00

(23. 1. – 21. 12.)
Sova je noční pták a její krásné oči přímo vyzařují do dálky. Krátký příběh, který jsem našla, vypráví o tom, že Otec Nebe předlouho přemýšlel, co učinit se světem, na který se rozhněval. Váhal tak dlouho, až nastala vláda noci. Tu se Otcova zloba vytratila a Otec se rozhodl dát světu šanci. Chtěl tuto zprávu okamžitě sdělit svým dětem na Zemi. Mávl rukou a z noční oblohy stvořil ptáka, jehož oči svítily jako dvě hvězdy. Jeho posel měl ohlásit, že se děti Země již nemusí obávat jeho zloby.
Tento krásný pták se stal symbolem lidí, kteří baží po vědění. Zatímco v předchozí části Had hlídal a ukrýval vědomosti před nepovolanými, Sova moudrost rozdává. Lidé patřící k tomuto znamení touží nejen vědět, ale taktéž šířit své názory a zkušenosti mezi lidi. Indiáni věřili, že Sovy jsou poslem moudrosti a míru.
S tím tak trochu souvisí i další vlastnost Sovích lidí. Ti totiž nejen studují, ale zejména hledají vše, co souvisí s vyššími ideály. Soví lidé nebaží po moci, jsou mírumilovní a chtějí být svojí aktivitou prospěšní. Touží nosit dobré zprávy, podílet se na úspěších a oslavovat radosti života. Soví lidé se tak snadno učí novým věcem, tak snadno se nadchnou pro nové projekty, tak lehce najdou v mysli nové nápady, až se ostatním tají dech.
Představme si tohoto krásného tvora a jeho pohled, z něhož vyzařuje až mrazivě intenzivní moudrost se záblesky lidství. V jiné legendě jsem našla, že Indiáni věřili, že duch Sovy je křídly lidského ducha. Člověk se vždy toužil přiblížit Otci nebi a dotknou se ho. Věřil, že jeho duch tak ještě více zmoudří. Cestou však poznal, že to není možné. Tu k němu přiletěla Sova, která vždy obdivovala ty, kteří se chtěli probít za vyššími pravdami. Duch Sovy se spojil s duchem lidským a společně letěli k nebi.
Soví lidé se zdají být natolik šťastnými, až si druzí mohou myslet, že se jim vyhýbají starosti. Tak tomu přirozeně není. Pravdou však je, že Soví lidé se na běžné starosti dívají s nadhledem. Vědí, že každodenní starůstky se musí řešit a člověk se jimi nesmí nechat stresovat. Na světě je tolik důležitých věcí, že by byl hřích utrácet čas nějakými banálnostmi.
Soví lidé jsou neradi omezováni. Touží po svobodě a samostatnosti. Pak se vrátí, ale nejprve musí získat pocit, že nejsou vězněni. Tuto vlastnost poznali šamani a kouzelníci. Sova, kterou chytli a chovali v domě, chřadla. Sově, které nabídli svobodu a svou péči, se mnohdy vracela. Pokud se vrátila, považovali to Indiáni za dobré znamení. Totéž platí o Sovích lidech. Jakmile je nikdo nepoutá k jednomu místu, pak se rádi vracejí. Ať jde o soukromé vztahy nebo o pracovní.
Vzhledem k tomu, že Sova byla poslem samotného Otce Nebe, její zabití bylo opravdu těžkým přečinem. Pokud se taková nehoda stala, bylo zapotřebí vykonat velké rituály, aby si kmen usmířil Otce Nebe. Když se sova zjevila nad osadou a zahoukala, značilo to, že přináší zprávu. Byla na šamanech, aby rozluštili, o jakou zprávu jde.
Soví lidé jsou velmi aktivní. Jak fyzicky, tak mentálně. Pokud se nudí, pak to dají patřičně najevo. Jako sova, která se trápí uvězněná v malé klícce. V tu chvíli bychom rozhodně neřekli, že se dívá moudře. To platí i o Sovích lidech. Nuda z nich činní mrzouty. Aktivita z nich dělá prima stvoření.
Co se týče mystiky, Indiáni přisuzovali sovám možnost dostat se k Bráně Mystéria. To znamená, že Soví lidé neodsuzují věci, které se nedají dokázat racionálními důkazy. Vědí, že mezi nebem a zemí může existovat něco, co nelze vysvětlit. Přesto se však raději věnují problémům, při jejich řešení mohou prokázat získané vědomosti. Proto ona „možnost“ doletět k Bráně Mystéria. Sovy však na své cestě narazily na zajímavosti, které je vždy zdržely. Než Soví lidé proniknou do hlubin Vesmíru, vždy je zdrží spousta studia: jsou to ti, kteří dostávají náš svět krůček po krůčku kupředu.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej

HAD

2005-04-07T10:02:00.000+02:00

(23. 10. – 22. 11.)
Dospíváme k symbolu, který v nás patrně nevzbudí příliš sympatií. Had je v západní kultuře jedním z nejhorších symbolů. Je ďáblovým nástrojem. V mnoha z nás je pevně zakořeněna štítivost k hadům. V tom se lišíme zejména od staroindických národů, které k hadům chovaly úctu. Nutno podotknout, že ani staří Indiáni se nevyvarovali určitých obav (nebylo nic těžkého přijít k uštknutí chřestýšem), ale tyto obavy nezapříčinily, že by Indiáni začali hady nenávidět. Naopak. Vytvořili spoustu zajímavých legend a příběhů a tomto živočichovi. Had je v nich pro Indiány zejména symbolem neproniknutelné moudrosti, obnovy (hadí svléknutí kůže) a tajemna.
Jedna z nejhezčích legend vypráví o hadím králi, který chránil Knihu moudrosti. Legenda uvádí, že tato kniha obsahuje vědomosti, do kterých může nahlédnout pouze ten smrtelník, jehož duch již vyzrál natolik, aby poznatky nezneužil. Hadí král se zjeví pokaždé, kdykoliv by chtěl otevřít Knihu moudrosti, ten, který si to nezaslouží.
Z této legendy jasně vyplývá, že lidé narození ve znamení Hada jsou považováni za ty, kteří umějí proniknout do lidské duše. My bychom řekli: Vidí mu až na dno duše. A to je právě hlavní charakteristika Hadích lidí. Schopnost pozorovat, odhadovat a být obdařen skvělou intuicí. V předchozí části jsme si vyprávěli o Havranovi, který nerad vidí věci jednoznačně. U Hada je to naopak. Had musí vidět pouze dvě možnosti, proti polohy. Nesprávný výklad této legendy by nás mohl zavést k tomu, že Hadí lidé všechno rozdělují do pouhých dvou škatulek. Tak tomu úplně přesně není. Had se nebojí přijmout zodpovědnost za rozhodnutí a že umí učinit rozhodnutí. Neváhá, ale okamžitě jedná. Nepovelené odežene od Knihy moudrosti., ty druhé naopak nechá na pokoji. Had musí vybírat pouze ze dvou skupin. Na druhou stranu Hadi však vědí, že tyto dvě roviny se prolínají. Nic není jenom bílé či černé. Pokud vidí černou duši, vědí, že někdy dole musí být bílá. Pokud vidí bílou duši, chrání ji, aby napovrch nevyplavaly temné pocity a myšlenky. Hadí lidé jsou mistry toho, jak dokáži vidět obě hlavní stránky života. Stejně dobrá je i jejich intuice rozeznávat, která ze stran má pravdu. Je totiž neoklame pouhý povrchní dojem a pozlátko.
Had se dostane všude, zjeví se nečekaně, může i z ničeho nic udeřit, jeho hypnotizující pohled pohltí celé okolí. A to je další charakteristika těchto lidí. Ač se zdají nenápadní, dovedou proklouznout tam, kam chtějí. Jakmile ucítí nebezpečí, umějí se účinně bránit. V případě však, že cítí klid, ukáže se jejich loajalita, silná osobnost, šarm a čarovná moc podmanit si okolí.
Další legenda vypráví o Hadu, který si rozzlobil mocného kouzelníka tím, že odmítl doprovázet jeho učedníka k Bráně mystérií. Had usoudil, že učedník není vhodným kandidátem k tomu, aby poznal velká tajemství. Tato legenda ukazuje sice podobné charakteristiky jako ta předchozí, ale také přináší další důležitou vlastnost tohoto znamení. Hadí lidé se nebojí mocných tohoto světa. Udělají to, o čem jsou přesvědčení, že je správné. Není podstatné, zda se mýlí. Důležité je, že se nerozklepou před těmi, kteří jsou mocnější. Řeknou každému svůj názor, nenechají se k něčemu přinutit jen proto, že druhý jim vyhrožuje.
V lásce jsou tito lidé majetničtí a chtějí toho druhého „pohltit“. To ostatně ukazuje i legenda o Hadu, který pozřel krásnou nymfu, do které se zamiloval. Jakmile Hadí lidé milují, pak to myslí smrtelně vážně. A běda, když je zraníte. Pokud však jejich lásku opětujete, pak získáte téměř dokonalého partnera (jen pozor na jedovaté Hadí poznámky).
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej

HAVRAN

2005-03-31T12:40:00.000+02:00

(22.09. – 22. 10.)
Jsou znamení, jejichž symbolika je každému hned jasná. Na druhou stranu některá jiná skrývají hned několik významů. Mezi taková patří právě Havran. V naší kultuře neměl havran zrovna nejpozitivnější úlohu. To ovšem neplatí o indiánské. Jak jsme si už řekli, Indiáni zvířata neklasifikovali a nepřiřazovali jim negativní role. Každé zvíře mělo „ducha“, který se vyznačoval určitými vlastnostmi a byl součástí celku.
Přesně to platí o havranech. V jejich případě bylo klíčových vlastností hned několik, neboť legendy a příběhy se od sebe dost liší. Začněme tou nejčastější. Havran tvořil rovnováhu v přírodě. Hejna havranů se nebránila pozřít mrtvé živočichy. To pro naši kulturu může být přímo odpuzující vlastnost, ale Indiáni moc dobře věděli, že je to důležité. Tak se zabráni rozkladu a následnému šíření nemocí. Koloběh života je pevně dán. Život a smrt jsou každodenními jevy. Havrani udržovali rovnováhu a pomáhali Matce Zemi s očistou. Ovšem havran je schopen vznést se k Otci Nebi. A to je také charakteristické pro Havraní lidi. Umějí si vážit praktických materiálních hodnot, ale také vědí, že ne všechno je „hmotné“. Proto tito lidé tak snadno přijímají nejrůznější názory. Umějí se prostě ve svých názorech „rozhlédnout“ a přicházíme k další charakteristické vlastnosti Havrana. Tito lidé se často stávali soudce. Jejich otevřený mysl jim umožňuje, aby byli „neutrálními“. Havrany se nelze jen tak naklonit, protože se nedají obalamutit. Nemají rádi, když je někdo nutí, aby rozdělovali svět na dvě části – dobrou a zlou. To se jim nelíbí, protože jako lidé s dobrým úsudkem vědí, že na každou věc se člověk může dívat z mnoha možných úhlů.
Havrani žijí v hejnech. Což je další znak těchto lidí, kteří nemají rádi samotu. Samozřejmě že můžete namítnout, kdo by milovat samotu, ale u Havranů to platí i o krátkodobém osamění. Havrani mají rádi, když je stále někdo po ruce. Takže mají spoustu známých a mají rádi skupinovou práci.
Další „skupina“ příběhů vypráví o tom, že Havrani znali cestu k bráně Smrti. A toto nemysleli Indiáni nijak negativně. Smrt pro ně byla transformace, která nás zavede domů do náruče Vesmíru. Našla jsem pramene, kde se doslova uvádělo, že člověk se mohl dostat do transu a jeho duch mohl požádat Havrana, aby ho dovedl k bráně smrti. Tam se mohl setkat s jinými dušemi či zjistit, zda už nastala jeho chvíle. A nezřídka se stávalo, že právě Havran byl přísedícím u Velkého Soudu, kde se rozhodovalo o dalším osudu člověka.
Havrani jsou tedy doslova opředeni mystickými legendami. Žádný div, že se je Indiánští šamani snažili přilákat ke svým sídlům, že jejich peříčka používali jako posvátné rituální pomůcky.
Pokud někdo havrana zabil, pak si musel usmířit mnohé mystické postavy. Což vůbec nebylo lehké, protože Havran byl důležitou součástí mystického světa. Takový člověk mohl být kmenem dokonce zavržen. Věřilo se totiž, že zabitý havran by mohl zapříčinit zlobu Smrti, což by pro kmen neznamenalo nic hrozného. Ovšem násilná smrt přerušila přirozený vývoj ducha, a to už nebylo vůbec nic pozitivního. Zloba Té, která hlídá Bránu Smrti, mohla přinést nemoci, válku a další hrozivé události.
Lidé Havrani mohou tedy mít tolik charakteristických vlastností, že lehce do nějaké vklouznou. Jsou tak přizpůsobiví, jak jen havrani umějí být. Co se týče vztahů, mohou sklouznout do povrchnosti, neboť je pro ně důležitější skupinka než jedinec. Na druhou stranu však touží, aby jejich hnízdo bylo plné pohody, přátelské atmosféry, krásných věcí a lásky. Pokud se tedy zamilují do jedince, který jim nebude vyčítat náklonnost ke společenským dýchánkům, nebude jim upírat svobodný rozlet a jejich nestrannost, pak se stanou dobrými partnery.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej

MEDVĚD

2005-03-24T08:45:00.000+01:00

(22. 08. – 21. 09)
Když se zadíváte na medvěda, určitě vás napadne, že je to takový těžkopádný dobrák. Staří Indiáni by patrně nebili proti podstatnému jménu, ale určitě by zavrhli ono přídavné jméno před tím. Indiáni totiž znali medvědy „jako svoje boty“ a moc dobře věděli, že to zvíře je velmi silné, praktické, chytré a klidné – ale nikoliv těžkopádné. Medvěd byl pro ně vládcem lesa, kterého velmi uctívali. Jeho síla byla pro Indiány téměř posvátná.
Medvěd je pevně spoután se zemí. Objevujeme další znamení (po bobrovi) které se vyznačuje praktickým pohledem na svět. Není snílkem a idealistou, který létá v oblacích. Není mystikem, který vzhlíží k vesmíru. Jeto tvor, který umí analyzovat své možnosti a který sem musí spoléhat především sám na sebe. Medvědi nežijí ve smečkách, jsou to zvířata, která se umějí postarat sama o sebe.
A přesně takoví jsou i lidé narození ve znamení Medvěda. Nezávislost a šikovnost jsou jejich hlavními znaky. I když druhá charakteristika nemusí být vždy patrná na první pohled. Jejich zvířecí symbol nevypadá nijak šikovně, a přece… přece musí takový být. Medvědi jsou učenlivý a brzy si osvojí praktičnost,protože na tom závisí jejich přežití. Medvědí lidé jsou taktéž velmi učenlivý. Prakticky můžeme říct, že neopakují stejnou chybu dvakrát. Brzy se naučí odhadnout své možnosti. Umějí velmi dobře nakládat se svými dovednostmi a energií. Často dosáhnou cíle právě díky této schopnosti a díky tomu, že se v životě drží reality.
A právě o tom mluví i některé pověsti o Medvědech. Není nic těžkého najít staré legendy o tomto krásném zvířeti. Staří Indiáni jich vytvořili mnoho. Medvěd byl posvátným zvířetem, které velmi respektovali. Prakticky bylo vyloučeno, aby jen tak ulovili medvěda, umožnili to jen zvláštní okolnosti. Ulovit medvěda mohl jen vybraný lovec, který se podrobil zvláštnímu rituálu. Kůži z medvěda směl nosit jen nejlepší lovec či bojovník. Věřilo se, že duch zabitého medvěda vstoupí právě do toho, kdo nosí jeho kůži. Jeho duch měl přinést muži sílu a náklonnost Matky Země. Ani Medvědí lidé (podobně jako Bobři či Lososi) nejsou přímo spojováni s mystickými schopnostmi. Také pro Medvědí lidi je mystický svět něčím, do čeho se nijak neženou. Našla jsem jednu legendu, kde medvěd ochránil lidského ducha, který se ocitl v nebezpečí během své cesty k Vesmírné bráně. Tomuto lidskému duchu se do cesty připletl lesní netvor, který vystoupil z bažin, aby požil jeho energii. Pro ducha člověka to vypadalo velmi špatně, neboť netvor byl mnohem silnější. A tu Matka Země zavolala na pomoc Medvěda. Ten ochránil člověka a zahnal netvora zpátky do bažin.
Jádro příběhu a legend o medvědech je vždy stejné : medvěd byla navždy zůstane symbolem síly. Tato síla není ničivá (medvěd ničí pouze tehdy, když se dostane do nebezpečí života), ale je ochranářského charakteru. Je vytvořena samotnou Matkou Zemí.
Co se týče zdraví, už staří Indiáni vypozorovali, že největší problém medvědů je jejich „jídelníček“. Medvědi jsou schopni splácat všechno, co jim přijde pod nos. Od ryb přes jablka a med. A tak je logické, že Medvědí lidé mohou mít problémy s trávicím ústrojím a trávením.
V citech jsou Medvědí lidé ochranářští, jak napovídají staré legendy, ale nejsou to žádní romantikové, kteří by se zlomili, když musí žít sami. Medvědí lidé se do svazků nějak nehrnou. Často tam vstupují později než ostatní. O to však jsou zodpovědnější a věrnější. Jakmile najdou partnera, kterému důvěřují, pak mu otevřou své srdce a dokážou, že medvědí láska dokáže být dlouhotrvající a stabilní.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej

LOSOS

2005-03-16T08:06:00.000+01:00

22. 07. – 21. 08.
Losos byl od dávných dob považován za elegána vod. A nejen to. Losos vzbuzoval obdiv, protože musel překonat dlouhou a nebezpečnou cestu k místům, kde se tře. Proto stará indiánská kultura přisoudila tento symbol lidem, kteří se nezaleknou žádné překážky a kteří mají před sebou jasný cíl. A stejně jako se losos nevzdá, dokud nedosáhne svého cíle, i tito lidé raději „padnou“, než aby slevili ze svých záměrů a předsevzetí. Jistě to je dobrá vlastnost, ačkoli tak trochu fanatický přístup k realitě jim může také hodně uškodit.
Losos je mrštná ryba, žádný líný kapřík, ale hbitý živočich. Což také platí o Lososích lidech. Pohyb a aktivita je pro ně velice důležité. Pasivita by z nich mohla udělat mrzouty a zahořklé osoby. Lososí lidé musí svoji energii využívat. I kdyby to znamenalo, že se budou pouštět do projektů, které ostatní považují za nesmyslně náročné. Nečinnost v těchto lidech může probouzet podivné myšlenky a zlost. Pravý Losos se musí vrhnout do vířivých vod života, aby byl spokojený.
V Lososech hoří odvážné srdce a touha riskovat. A pak nastávají dvě možnosti. Buď Losos dobude nejvyšší mety, o které se jiným jen zdálo, nebo také může naopak prohrát na plné čáře. A nutno říci, že staré legendy popisují, že v případě Lososů býval přímo propastný rozdíl mezi prohrou a výhrou.
Lososi žijí v křišťálově čistých vodách, nesnášejí špinavé bahnité vody. Když to aplikujeme na tyto zrozence, vyjde nám jediné. Lososi zbožňují upřímnost. Ať je sebedrsnější. Naopak je děsí, když druzí před nimi něco schovávají, když se snaží skrýt skutečnost. Neprůhledné vztahy tyto lidi děsí. To raději vztah ukončí a uplavou do jiných vod.
A dostáváme se k mystickému světu. Prameny uvádějí, že právě „neprůhlednost“ je důvodem, proč Lososí lidé nejsou nijak zvlášť velkými milovníky mystického světa. Opravdu málo kdy se stalo, že se Losos stal šamanem, kmenovým kouzelníkem či jinou mystickou osobností. Lososi se stávali naopak vůdci válečných výprav, stavěli se do čela lovcům, mohli se stát i vyslanci, ale nikoliv mystiky. Mystika tyto lidi neláká, protože jim připadá „neproniknutelná“.
Lososi nepřitahují „záhady pod závojem“, Lososí lidé mají raději ve všem jasno. V jedné legendě se říká, že Losos uměl člověka přivést k pokladu ukrytému ve Velké vodní říši. Tento poklad svítil tak intenzivně, že osvětlil i temné hlubiny. Z tohoto pokladu si člověk mohl vzít, kolik pobral (Lososí lidé jsou velmi štědří), ale zato musel slíbit, že bude Lososa uctívat (Lososí lidé mají rádi obdiv a úctu). Člověk si tedy odnesl část pokladu a začal se Lososu klanět. Poté se jednou vydal ke křišťálovým vodám, aby požádal Lososa, aby ho dovedl k Vodní bráně. (Jak jsem tak brouzdala starými legendami, zjistila jsem, že Vodní bránou se myslí hranice mezi city a Vesmírem. I staří Indiáni chápali vodu jako živel symbolizující naše city. Člověk se tedy musel ponořit do oceánu svých citů a najít místo, kde se city pojily s Vesmírem). Losos však člověka doprovodil jen do míst, kde byla voda průhledná. Jakmile se ocitli na dosah hlubin, Losos se rozloučil se slovy, že dál už musí člověk hledat sám.
Z toho jasně vyplývá, že typický Lososí člověk se nerad pouští do něčeho (ani studia své duše), co nemá jasný a konkrétní cíl. Lososí člověk se nezalekne dobrodružné cesty za pokladem, ale cesta do jeho duše ho může naprosto odradit tím, jak nejistý podnik představuje: co tam najde? A existuje vůbec něco takového, jako je „Vodní brána“?
Lososí lidé se vyznačují velmi dobrým zdravím. Občas je může trápit krevní tlak, bolesti hlavy nebo nespavost, protože jsou tak aktivní, až se neumějí zastavit. Jinak se však jedná o jedince, jimž ostatní mohou jen závidět.
Co se týče citů, i zde jsou velmi praktičtí (nesní o bohyni lásky). Navíc jsou štědří (pro své milé dobudou zlatý zámek) a vášnivý (do citů dají celé své srdce). Ovšem taktéž umějí být pěkně nestálí, neboť jejich aktivní život jim přináší nové příležitosti.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej

DATEL

2005-03-12T08:02:00.000+01:00

21. 06. – 27. 07.
Ve staré indiánské kultuře se tradovalo, že datlové jsou lékaři stromů. A stromy byly pro Indiány neživým kusem dřeva, z kterého se dá udělat kuchyňská linka, papír nebo který se musí vykácet, protože překáží na příjezdové cestě. Stromy měly duši a byly nesmírně důležitou součástí Matky Země. Datlové tudíž hráli v indiánské kultuře důležitou roli. Staří Indiáni rozpoznali jejich dar osvobozovat stromy od škůdců a talent k utváření útulných hnízd. Totéž se projevovalo u lidí narozených v červenci. A tak jim přisoudili symbol Datla.
Lidé-Datlové umějí – tak jako jejich ptačí symbol – naslouchat a už tím, že naslouchají, stávají se lékaři duší lidem kolem sebe. Umějí se navíc vcítit do pocitů druhých a vždy se snaží porozumět. Prostě jsou skutečnými lékaři duší.
O datlovi vypráví hezká legenda: Jednoho krásného dne si Matka Země svolala všechna zvířata, ptáky a zástupce lidí. Mezi pozvanými byl i datel. Ten se tehdy honosil krásným „červeným kabátem“, červeným peřím. Oslavovalo se, když vtom datel zpozorněl a zaslechl vzdálené rytmické bubnování. Šaman kmene volala o pomoc, protože jejich posvátný Strom života umíral. Datel neváhal a letěl Stromu na pomoc. Když tam přiletěl, zjistil, že Strom života má škůdce až ve svém nejhlubším nitru. Musel se tedy nějak dostat dovnitř. Když se prodíral dřevem, na peříčka se mu nalepila čerň, která se rozprostírala v kmenu (vesmír) a v níž svítily plaménky života (hvězdy). Datel svým ostrým zobákem zneškodnil škůdce, ale ten ho ještě předtím zranil. Když datel vylétl zase z kmene ven, byl celý černý, jen na hlavě měl od krve zašpiněná pírka. Od té doby se datlové na poctu Toho, který zachránil Strom života, oblékají do stejných barev a léčí duše.
Lidé-Datlové se vyznačují tím, že jim záleží na rodinném zázemí. To musí být harmonické, co se týče vztahů,a útulné, pokud jde o prostředí. Tito lidé mají zvláštní talent k vytvoření rodinného hnízdečka – stejně jako datlové. To s sebou může přinášet nebezpečí, že členové „hnízda“ nechtějí vyletět do světa a raději v něm zůstávají co nejdéle, a že rodiče – Datlové budou chtít vědomě zadržovat mladé v rozletu.
Méně se o těchto lidech ví, že patří mezi velmi silné osobnosti. I v tomto mohou připomínat svůj ptačí symbol kdo by do tohoto krásného a jemně vypadajícího opeřence řekl, ž se umí pevně zachytit na stromě (má velmi silné drápy) a proklovat se tvrdým dřevem (ostrý zobák)? Staří Indiáni si byli vědomi, že přes veškerou zdánlivou křehkost se tito lidé řadí mezi silné jedince.
Je přirozené, že se stávali úspěšnými léčiteli, jednak jakoby cítili, že to je jejich poslání, jednak vynikající nesmírnou trpělivostí s nemocnými a zraněnými. A v neposlední řadě tito lidé mají velký talent rozumět bylinám, které byly pro Indiány hlavní medicínou.
Staří Indiáni si také povšimli, že není snadné si datla ochočit. Všechna divoká zvířata jsou přirozeně bázlivá, ale tito ptáci se vyznačují opravdu velkou plachostí. Lidé-Datlové jsou velmi ostýchaví. Nikoliv přímo ve společnosti, ale hodně dlouho jim trvá, než začnou někomu opravdu důvěřovat.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej

JELEN

2005-03-05T15:04:00.000+01:00

21. 05 – 20. 06.
Stará indiánská kultura viděla v jelenu velmi čisté a elegantní zvíře. Některé kmeny přijaly za třetí symbol kruhu Země „laň“. Ať tak či onak, na první pohled je patrné, co má daný symbol vyjádřit – tito lidé jsou čilí, velmi šikovní pozorovatelé, kteří se neradi pouštějí do bojů. Jelen umí rychle měnit směr svého běhu – což je typické pro lidi narozené v tomto období. Nejdou za svým cílem přímočaře a s plnou vervou. Kdykoliv by se naskytly komplikace nebo nebezpečí boje, bez problému dokáží kličkovat.
V jedné staré legendě se říká, že když se Vítr rozhlížel po Zemském povrchu a hledal mezi zvířaty svého zástupce, kterému by vdechl svůj um pohybovat se jako „vítr“, zalíbila se mu bílá laň, která se nesla s královskou elegancí po pastvinách. Byla však neustále neklidná, neboť se kdykoliv mohla stát snadnou kořistí. Tu se Vítr rozhodl, že právě ji obdaří lehkostí „větru“. Laň porodila koloucha, který se hned po narození postavil na nožky a pohyboval se po zemi lehce jako vánek.
Jinak ovšem příliš mnoho legend o jelenech nenajdeme. Staří Indiáni považovali jeleny za velmi bystrá a inteligentní zvířata. Všeobecně se věřilo, že člověk narozený v Jelenu je od narození chytrý. A také že tito lidé jsou předurčeni být vyslanci, kteří zajišťují komunikaci s ostatními kmeny. Když si představíme „jeleny“, určitě nás upoutá jejich neustálý nepokoj. To se přeneslo i na lidi zrozené pod tímto znamením. Jsou nespokojení, lehce podléhají stresu, špatně spí a stále „přeskakují“ z jedné činnosti na druhou. Také se může stát, že najednou zjistí, že si prostě nedokážou odpočinout.
Jelení lidé bývají šarmantní, důvtipní a také skvělými řečníky, kteří si umějí každého omotat okolo prstu. To je pro ně životně důležité, protože jsou velmi společenští. Opět si vzpomeňme na jejich zvířecí symbol. Jeleni a laně nemohou žít osamoceně – to by pro ně znamenalo smrt. Síla a úspěch těchto lidí tedy spočívá v kolektivu. V kolektivu dovedou ze sebe vydat to nejlepší. Jelení lidé milují společnost. Na druhé straně je však nikdo nesmí svazovat. Vzpomeňme si na ladné laně a jeleny – pasou se volně a vztahy ve stádu patří k těm nejsvobodnějším (mimo hlavního samce jsou si všichni rovni). A to se odráží i ve vztazích ve společnosti. Žádné omezování, žádné vztahy na život a na smrt, žádný boj o moc, žádné poučení, co má kdo dělat.
Kruh Země nám tedy představil třetí znamení – znamení Jelena, jehož hlavním znakem je flexibilita, volnost a liská soudržnost.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej

BOBR

2005-02-28T09:04:00.000+01:00

(20. 04. – 20. 05.)

Bobr symbolizoval pro staré Indiány zemského tvora, který se mohl zdát nenápadný, ale nikdy nestrádal. Pro staré kultury amerického kontinentu představoval hojnost, vytrvalost a velmi dobré zemské základy. Lidé narození ve znamení Bobra nepatřili mezi mystiky a šamany, vykladače snů. Ne, byli to naopak lidé, kteří byli mistry praktického života. Tvořili solidní základ kmene. A povětšinou si nastřádali velmi slušný majetek. Sice se tak nestalo hned, ale za nějaký čas už to nebylo možno přehlédnout. Tak jako u zvířecího bobra – po nějakém čase si nelže nevšimnout, kde se usadil.
Bobr přeměňuje životní prostředí ke svému pohodlí a potřebě. Je to jakýsi stavitel místa, kde se usadil přesně takoví jsou Bobří lidé – věčně se jim líbí něco přestavovat, pracovat se zeminou, dřevem a dalšími materiály. Jsou to velmi šikovní kutilové a řemeslníci.
Bobr patřil ke klanu živočichů, kteří symbolizovali Matku Zemi. Tu Indiáni velice respektovali, neboť byla jejich opravdovou Velkou Matkou, zatímco Velkým Otcem byl pro ně Vesmír. Matka Země stvořila bobra, aby lidem ukázal, jak se o ni mají starat. Bobr „bere“, ale nedrancuje.
A to lze říci i o Bobřích lidech – rádi berou, ale nedrancují a neničí. Samozřejmě že na tuto jejich vlastnost si je třeba dávat pozor – slabinou tohoto znamení by se mohla stát přílišná ziskuchtivost, která se promění v sobecké přivlastňování. Jestliže se však Bobří lidí vyvarují tohoto nebezpečí, pak lze těžko nalézt lepší hospodáře. V tom tkví talent těchto lidí – umějí se dobře postarat jak o dům, tak třeba i o lesní školku.
Bobr je velmi vytrvalé zvíře a jen tak něco ho neodradí od jeho cíle. To platí i o Bobřích lidech. Jejich základní vlastností je vytrvalost. Sokol se rozletí k cíli impulsivně. Bobr je pravým opakem. Tito lidé umějí plánovat a toho využívají na sto procent. Nemilují rychlé myšlení a změny v plánech. Bobří lidé milují bezpečí a klid. To platí i o lásce. Vášně jsou sice hezká věc, ale tito lidé dávají přednost vztahu, který vyrostl postupně a slibuje solidní základy a věrnost. Bobři se velmi zodpovědně umějí postarat o rodinu. Bobří lidé se také radují z hezkých věcí a rádi je hromadí. Bohužel se také vyznačují zvýšenou chutí k jídlu, takže občas jim dělá potíže, aby si něco odřekli. Úspěch velmi rádi oslavují dobrým jídlem a pitím.
O Bobrovi se tradovalo, že se dívá příliš do lůna své Matky Země a málem se ani nevšimne nebe nad zemí. Taktéž Bobří lidé dostali do vínku spíše jednostranný pohled na svět. Mystika je moc nevábí. A pokud si osvojí nějakou myšlenku či nápad, je pro ně jakákoliv změna složitá a nepříjemná. Tato vlastnost nemusí být vždy negativní, neboť Bobr alespoň nemění cíle hned při první překážce. Na druhou stranu se však stává příliš jednostranným a neochotným přijímat nové věci.
Možná se zdá, že Bobří lidé se neumí zlobit. Není až tak jednoduché rozzlobit je, ale jakmile se tak stane, pak jde o nepříjemný hněv. Bobři jsou stavitelé, ale rozzuření Bobři dokáží v minutě zase všechno zničit. A pak – jejich velmi dobrá paměť je nebezpečná!
Bobří lidi tedy charakterizuje hojnost, vytrvalost a solidní základy pro život. Možná mohou být zpočátku nenápadnými, ale každý úspěch je zviditelní tak, že se jejich zdánlivá pomalost vytratí.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej

Indiánský horoskop - charakteristiky zvířat

2005-02-10T13:36:00.000+01:00

SOKOL 21.03. – 19.04.
Indiáni považovali sokola za velmi elegantního dravce, který pro ně symbolizoval svobodu. Sokol vyl velice uctívaným, neboť staří Indiáni věřili, že duch Sokola má schopnost obdarovávat duši tou správnou dávkou nezávislosti, dravost a tím zajistit úspěch. Podle jedné legendy byl tenhle dravý pták vyslancem bohů, aby lidem předal bystrý úsudek a vznešené chování. Lidé narození ve znamení Sokola přesně takový bývají. Mají bystrý úsudek, jsou vynikajícím pozorovateli, umějí se s dravostí pustit do svých projektů.
Představme si tohoto nádherného ptáka, jak si vyhlédne cíl a rozletí se k němu. Někdy může minout, jindy kořist polapí. Víra v úspěch však zůstává. A to platí i o lidech ze znamení Sokola – mohou minout cíl, ale jejich optimismus je neopustí. Moc dobře totiž vědí, že z jejich mnoha rozletů určitě některý nemine cíl.
Sokol neplánuje svůj rozlet – sotva uvidí kořist, roztáhne křídla a letí. Takoví jsou přesně sokolí lidé. Jakmile se pro něco rozhodnou, vstanou a pustí se do toho. Když se jim to nepovede, nepovažují to za tragédii. Ovšem pozor, tak lehce se svého cíle nevzdávají. Nezapomínejme, že sokol patří mezi dravce. Proto si tito lidé musí dávat pozor, aby to nepřehnali a svojí sílu nevyužívali k sobeckému boji.
Opět si představme honosného sokola jistě nás napadne, že se musí pěkně ohánět, aby si obstaral stravu. Sokolí lidé zdědili jeho aktivitu a dynamiku. I kdy většina z nich si nemůže stěžovat na existenční podmínky, neboť patří mezi velmi úspěšné lidi, nebaví je pasivní život.
Podle jedné legendy to byl právě Sokol a Vlk, kteří se stali průvodce nespoutané duše. Když Indiáni meditovali a jejich duše získaly jakousi dočasnou volnost, sokol a vlk je dovedli k bráně mezi nebem a zemí. Sokol se vznášel ve výšinách a symbolizoval volnou duši, která baží po svobodě. Vlk reprezentoval mystické hlubiny duše a její sílu. Jakmile se v takovém meditačním snu vlk a sokol objevili blízko sebe, značilo to, že duše jsou na místě – u Vesmírné brány, kde může duše načerpat nejvíce energie. Protože člověk stojí u brány předků, kteří se vrátili do nesmrtelného světa – tedy do samého pramene pozitivní energie.
Sokolí oči symbolizovaly bytost, ale také upřímnost. Sokolí lidé se na svět dívají očima, které se nepřetvařují. Když se na vás zaměří, víte, na čem jste. Jestli jste takového člověka rozzlobili, pak se připravte na okamžitý útok, na výbuch zlosti. Jestliže jste ho upoutali nebo rozveselili či jste mu pomohli, potom budete zavaleni jeho přízní a vášněmi. Jestliže patříte k opačnému pohlaví a zalíbili jste se Sokolímu člověku, pak na vás „zaútočí“ bez otálení. I když Sokolí lidé jsou dravci a také v lásce chtějí všechno hned, uvnitř v duši jsou romantiky. Touží druhého ochraňovat, žárlí na něho, snášejí mu modré z nebe. Ale i zde platí – upřímnost nade vše. Když se takový člověk zlobí, dá to najevo i tehdy, když právě sedí u stolu se svojí láskou.
Staří Indiáni věřili, že sokol střeží nebe. Pokud chce duše člověka putovat po nebeské klenbě, nejlepším průvodcem je právě sokol. Stejně tak věřili, že Sokolí lidé jsou nejvhodnějšími průvodci na cestě k úspěchu. Ovšem pozor, tak jako by byl nehorázný čin rozhněvat si mystického nebeského průvodce, není radno těchto lidí ani zneužívat. Zloba není příjemná ani v jednom případě. Taktéž není možné si obtočit kolem prstu tyto lidi, když jim budete poklonkovat. Sokolí lidé razí upřímnost za každé situace.
http://things.magick.cz/via/my/nu/clanky/index.php?id=110&co=celej

Homosexualita u prerijnich indianu

2005-02-02T11:39:00.000+01:00

Prérijní Indiáni Severní Ameriky prováděli mužské homosexuální obřady při svém "bizoním tanci", jehož účelem bylo zajistit magií úspěšný lov. Indiáni věřili, že tento obřad je nutno provést dříve, než jim jejich ochranný duch předků pošle bizony na jejich území. V tomto rituálu hrál šaman úlohu démona, kterému se nejprve nepodařily útoky na ženy kmene, a potom ho přemohli a homosexuálně znásilnili tanečníci převlečení za bizony.

Hudson's bay company

2005-01-17T09:11:00.000+01:00

Každý, kdo se zajímá o historii osídlování amerického západu, se kterou souvisí i tragédie původního indiánského etnika, jistě bude znát jednu z nejznámějších společností, která v tomto období na západě působila, slavnou Hudson‘s Bay Company (Společnost Hudsonova zálivu). Tato společnost se zabývala lovem kožešinových zvířat, zejména bobrů, jejichž kůže pak dovážela na východ jako surovinu pro výrobu cylindrů. Traperům a indiánům, od kterých kožešiny získávala, naopak prodávala nejrůznější zboží, jako ocílky, plechové kotlíky, nože, stany, střelný prach, pušky a pistole, olověné kule, pilníky, jehly a další zboží. Nejznámějším a nejžádanějším tovarem, který Hudson‘s Bay Company nabízela však byly populární „point blankets“, neboli proužkové deky.

Kmeny Irokézů

2004-12-18T20:36:00.000+01:00

Oblast kolem Velkých jezer, kde žili kmeny Irokézů. Tato oblast je značně zalesněna, tudíž je tu i dostatek potravy. A právě zde se usadili kmeny Irokézů a po roce 1000 př.n.l. se rozšířili kolem Velkých jezer a řeky sv.Vavřince.
Irokézové byli lovci, zemědělci, a také obchodníci. Žili v opevněných vesnicích, které se skládaly, podobně jako na Severozápadním pobřeží, z dlouhých domů, dřevěné konstrukce, potažených kůžemi. V nich mohlo žít kolem 20 rodin. Stejně jako na Severozápadním pobřeží, i zde byly prostory jednotlivých rodin v domě rozděleny. Na konci každého domu bylo skladiště potravin. Tyto vesnice byly zprvu stavěny při říčních tocích. Teprve při příchodu bělochů, začali Irokézové stavět vesnice na kopcích a opevňovat je trojitou hradbou z kmenů.
Irokézové lovili jeleny, medvědy, králíky a bobry, přičemž ženy dokázali výborně vypracovat kůži. Právě tyto vypracované kůže byly prostředkem obchodu Irokézů. Ti překonávali velké vzdálenosti pěšky nebo se plavili na kánoích z kůry. Díky tomu se dostávali i ke vzdálenějším kmenům. S příchodem bělochů se tento obchod stal pro Irokézy velmi výhodným, ale také právě on vedl k jejich zničení.
Irokézské zemědělství je shodné se zemědělstvím celé Severní Ameriky. Pěstovali kukuřici, boby a dýni. Lesní půda však byla bohatá na humus, ale velmi rychle se vyčerpala (přibližně 10 - 15 let) a Irokézové museli vyklučit další kus lesa a postavit novou vesnici.

Kulturní oblast oblast Severozápadního pobřeží

2004-12-18T20:35:00.000+01:00

Další kulturní oblastí je oblast Severozápadního pobřeží, které se rozkládá od státu Washington po hranice mezi Kanadou a Aljaškou. Je to přímořská oblast s mnoha ostrovy, zátokami, úzkými plážemi a hustými lesy. Život v blízkosti moře s dostatkem dřeva vedl k velkému rozvoji rybolovu a přímořského spojení. Poprvé se zde usadili lovci a rybáři 10 000 let př.n.l., ovšem klasický způsob života této oblasti se počal vyvíjet tak kolem roku 1000 př.n.l. a vydržel prakticky beze změny až do konce 19.stol. Zdejší indiánské kmeny zakládaly velké vesnice při mořském pobřeží. Tyto vesnice tvořily velké dřevěné domy obdélníkového půdorysu pro 30 - 40 lidí. Každá rodina měla v domě svou obytnou plochu, která byla oddělena od ostatních stěnou ze dřeva či rohoží. Čelo domů tvořily totemové sloupy, hrající významnou roli v životě zdejších Indiánů. Většinou totemy měly význam rodinného erbu a vztyčovaly se jako památka na významnou událost v rámci klanu. V oblasti Severozápadního pobřeží také došlo k jedné z nejsilnějších společenských diferenciací. Na vrcholu společenského žebříčku byla rodová šlechta, poté obyčejný lid a nakonec otroci.
Mezi další umělecká díla patří „tanečnické masky“, které Indiáni používali při obřadech a rituálních tancích. Tyto tance většinou zobrazovaly legendy o vzniku předků či rodin, o významných hrdinských činech či pověsti starých. Masky obvykle představovaly fantastické bytosti, s kterými museli hrdinní předci bojovat. S nasazením masky do tanečníka vstupovala osobnost ducha, kterého představoval.

Kultury „Dalekého západu“

2004-12-09T09:17:00.000+01:00

Oblast Velké pánve, zahrnující dnes oblast států Kalifornie, Nevada (sever) a Oregon (jih), byla opravdu velmi suchá na to, aby zde stačily primitivní zemědělské metody. Proto kmeny, které zde žily, se živily lovem a sběrem. Ženy hledaly v nízké trávě a zakrslých keřích semena a jedlé části rostlin, které pak drtily na mouku. Z té pekly chléb nebo připravovaly kaši. Muži lovili králíky, ptáky, ještěrky, hlodavce, ale nepohrdli ani sarančaty nebo larvami. Shánění potravy nutilo Indiány k neustálým pochodům a přesunům. Proto stavěli chatrné proutěné přístřešky při řekách či jezerech.
Okolo horních toků řek Fraser a Columbia se rozkládá tzv. „Náhorní plošina“, území pastvin a hor. I zde nebyly příhodné podmínky pro zemědělství a zdejší Indiáni byly také sběrači, lovci malé zvěře a hlavně rybáři. Právě ryby byly hlavní obživou těchto kmenů. To také vedlo k mnohem usedlejšímu způsobu života. Většinu roku žily kmeny ve vesnicích v hliněných chýších při rybářských lovištích. Tito lidé také již dokázali šít oděvy z kůží pomocí rostlinného vlákna.
Za třetí oblast „Dalekého západu“ se považuje Kalifornie, země oplývající přírodním bohatstvím. Zde se již nalézá více zvěře, řeky plně ryb, bohaté mořské pobřeží a dubové lesy. Právě žaludy byly hlavní potravou kalifornských Indiánů, kteří je drtili na mouku a vařili z nich kaši nebo polévku. Bohatá rostlinná vegetace usnadňovala sběr rostlin a poskytovala dostatek materiálu na výrobu košíků a rohoží. Koše sloužily ke sběru a uskladnění rostlin. Některé koše byly upleteny tak precizně, že nepropouštěli vodu. Kalifornští Indiáni využívali také mořského bohatství, neboť lovili delfíny, sviňuchy, velryby a mořské korýše.

Nejstarší kultury v oblasti Velkých prérií

2004-12-09T09:15:00.000+01:00

Původně se zde usazovaly kmeny kočovných lovců, kteří však v archaickém období přechází k zemědělství. V této době se kmeny usazovaly hlavně podél řeky Missouri, kde vznikaly veliké osady. Nejsilnější tlak východních kultur se projevuje v tzv. „lesním období“ (0 n.l.-100 n.l.). Kolem roku 900 n.l., kdy začala i sem pronikat Mississippská kultura, žila již většina kmenů ve vesnicích, pěstovala kukuřici, boby a dýni, a každý podzim se vydávaly na dlouhé lovecké výpravy.
Tito zemědělsko-kočovní lovci však nežili v klasických indiánských „týpích“, které se nám dnes pojí s pojmem prérijního Indiána. Jejich chýše měli kopulovitý tvar, byly stavěny ze dřeva a pokryty rašelinou a zeminou. Klasická „týpí“ používali pouze při loveckých výpravách.
K tomu však došlo pouze ve východní části Velkých prérií. V západní části Velkých prérií, do níž již zasahovaly Skalnaté hory a tvořily velké náhorní plošiny, bylo mnohem více sucho a ani půda zde nebyla tak úrodná jako na východě. A tak zde zůstala klasická lovecká kultura - tzv. „kultura prérijních osad“, ke které se však většina prérijních kmenů z východu v 18.-19.stol. opět postupně vrací v důsledku střetu s bělochy.

Pozustatky Anasazijské kultury

2004-11-30T14:45:00.000+01:00

Skalní palác v Mesa Verde byl vybudován asi ve 12.stol.n.l. Obyvatelé Mesa Verde byli zemědělci, kteří žili z malých výnosů svahových políček, jejichž zbytky lze dodnes spatřit v okolí Mesa Verde. Skalní palác má kolem 400 místností, z nichž asi 25 jsou kivy (kruhové obřadní místnosti). Místnosti jsou malé, s nízkými stropy, kruhového či obdélníkového půdorysu. Patra byla propojena žebříky. Archeologové nevědí, za jakým účelem byly zřízeny kamenné věže u těchto puebel. Jsou tu domněnky o tom, že to byly astronomické pozorovatelny či ochranné věže proti nepřátelům Pevnost byla opuštěna za velkého sucha ve 14.stol.
Dalším významným střediskem Anasazijské kultury byl kaňon de Chelly. Stejně jako u Mesa Verde, i zde byly ve 12.stol. vybudovány pevnosti pod skalními útesy kaňonu. Na 30 km dlouhém úseku kaňonu de Chelly bylo vybudováno na 150 skalních obydlí. Jsou postavena z pískovcových bloků stěn kaňonu a pálených cihel adobe. Některá obydlí jsou dosti malá. Mohlo v nich žít 30 - 40 obyvatel. Kromě obytných místností tu jsou i skladovací prostory a kivy. Většina pevnůstek byla chráněna převislými útesy a obrácena na jih. Proto v nich bylo v létě chladno a v zimě teplo.
Přesto největším střediskem Anasazijské kultury bývalo pueblo Bonito ležící v kaňonu Chaco. Kaňon Chaco leží na jihu státu Nové Mexiko, 150 kilometrů na jihovýchod od Mesa Verde. V průběhu let 900 - 1100 n.l. zde lid Anasazijské kultury vybudoval 12 obrovských měst, v nichž žilo na tisíce lidí. Všechna puebel byla stavěna z kamene a cihel adobe. Města mezi sebou spojovala široká síť cest, které vedli od Mexického zálivu až k pobřeží Tichého oceánu.
I lid Anasazijské kultury byl velmi zručnými řemeslníky a vyráběl překrásné ozdoby z lastur, mědi, tyrkysu a jantaru. Mimo jiné to byli výborní hrnčíři, tkalci a košíkáři.
Nejvýznamnějším pueblem v této oblasti je pueblo Bonito. Ve španělštině to znamená „hezké město“. Město je obráceno k jihu, směrem k řece Chaco. Má půlkruhový půdorys, přičemž svou zadní stěnou se tiskne k útesům kaňonu. Uprostřed je centrální náměstí. V něm bylo zapuštěno několik kruhových kiv. Okolo něho se rozkládá obrovská jednolitá stavba budov, které celkem pojali přes 800 místností. Celé pueblo bylo několika patrové. Střechy nižších pater tvořily otevřené terasy pro vyšší patra. Jak se pueblo rozrůstalo, počaly se místnosti zadního traktu uzavírat, až z nich vznikly temné místnosti se vstupem střechou. Pravděpodobně sloužily jako sklady. Obytné místnosti byly větší a měly omítnuté stěny. Ohniště byla zřejmě jen v několika místnostech, obyčejně se vařilo na terasách. Pueblo bylo dokonale řešeno i z obranného hlediska, i přesto, že mu teoreticky nemohlo hrozit žádné nebezpečí. Apačové a Navahové, kteří v pozdější době napadali a pustošili puebla, pueblo Bonito v době plné slávy nezažili. Přesto čelní zdi spodních pater postrádaly okna a původní vstupní brána byla zúžena až nakonec zmizela úplně a do puebla se dalo dostat pouze po žebřících, které se daly vytáhnout.
Kolem let 1276-1299 došlo k velkému období sucha. Úroda usychala a život na celém jihozápadě se počal hroutit. Od počátku 14.stol. se lid odstěhoval do úrodnějších oblastí a Anasazijská kultura se spolu s obrovskými puebly stala minulostí. Jedinými jejími nositeli se stali Indiáni kmene Zuni, kterých dnes na jihozápadě žije asi 5700.

Kultura Anasazijská

2004-11-30T14:44:00.000+01:00

Třetí kulturou, která se však objevila, poněkud déle než obě předchozí, je kultura Anasazijská. Lid Anasazijské kultury se usadil v oblasti středního toku řeky Colorado. Před rokem 700 n.l. opustili jeskynní příbytky a počali stavět obrovské domy z kamenů a cihel. Těmto domům, někdy o stovkách místností, se později začalo říkat „puebla“. Už v letech 100 př.n.l. - 700 n.l. se zde objevila kultura tzv. Košíkářů, která byla do značné míry ovlivněna právě Mogollskou kulturou. Období od 8.stol. je nazýváno kulturou puebel. Od té doby vznikaly nejvýznamnější památky této kultury - Puebla ; jako je například Mesa Verde, kaňon de Chelly či Pueblo Bonito v kaňonu Chaco, které bylo největším předkolumbovským střediskem jihozápadní oblasti s 1200 obyvateli.

Hohokamská a Mogollská kultura

2004-11-23T22:20:00.000+01:00

Mnislav Zelený uvádí, že lid Hohokamské kultury znal techniku leptání a zpracování zlata (Mnislav Zelený, Indiánská encyklopedie, str. 56 (pojem Hohokamská kultura)) ! Indiáni kmene Pima jsou považovány za potomky lidu Hohokamské kultury.
Ve stejné době se v hornaté oblasti na hranicích dnešního Texasu, Utahu a Mexika, začala pod vlivem bývalé Cochiské kultury vyvíjet kultura Mogollská. Lid Mogollské kultury zprvu obýval podzemní domy, kolem roku 1000 n.l. začal budovat několikapatrové kamenné a cihlové domy, které měli často i přes 100 místností. Jejich součástí byly i kruhové obřadní místnosti „kivy“. Kultura Mogollská upadla v 12.stol. nájezdy Apačů a Navahů. Za potomky tvůrců Mogollské kultury považujeme Indiány kmene Zuni.

Jihozápad

2004-11-23T22:19:00.000+01:00

Adenské a Hopewellská kultura spolu s Mississippskou kulturou se rozvíjeli na východě a jihovýchodě území dnešních států. Přenesme se teď však poněkud na jihozápad, do oblasti dnešních států Nového Mexika, Arizony, Colorada a Utahu. Zde se do roku 1000 př.n.l. udržovali tzv. „pouštní tradice“ a Cochiská kultura. Lidé zde byli také zemědělci a pěstitelé kukuřice, stejně jako na východě, ale měli poněkud tvrdší podmínky.
Na jihozápadě, kolem řek Salt a Gila v jižní Arizoně, sídlil lid, který kolem roku 100 př.n.l. vytvořil Hohokamskou kulturu. Tito zemědělci a zruční řemeslníci budovali ohromné sítě zavlažovacích kanálů, díky nimž měli tak úrodnou půdu, že mohli sklízet dvakrát do roka. Lid Hohokamské kultury stavěl domy z proutí a hlíny, později z „adoby“ - blátěných cihel sušených na slunci.

Kultura Mississippská c.2

2004-11-15T09:24:00.000+01:00

Druhým známým městem je tzv. „Smaragdový pahorek“, který leží na jihu Mississippské nížiny. Byl postaven kolem roku 800 n.l.(Marion Woodová, Předkolumbovská Amerika, str. 6 a 29). V 18.stol. toto území ovládal kmen Načézů, kteří byli s největší pravděpodobností potomky dávné civilizace. Setkání Načézů s Evropany zcela rozvrátilo jejich způsob života. Postupné nemoce a války zcela vyhladili tento kmen. Předpokládá se, že se u nich zachovala nejen kultura, ale i rodové zřízení, protože ještě počátkem 18.stol., po objevení Francouzi, měl náčelník absolutní moc a byl nazýván „Velké slunce“. Bydlel na vrcholu nejvyšší pyramidy hned vedle chrámové mohyly. Vládl za pomoci své matky „Bílé ženy“, bratří a sester „Sluncí“. Slunce byla nejvyšší vládnoucí třída, po nich následovali „Urození“, „Honorace“ a obyčejný lid zvaný „smraďoši“. Pokud člověk obětoval při smrti „Velkého Slunce“ dítě, mohl za odměnu postoupit o jeden stupínek na společenském žebříčku. Je pozoruhodné, jak rozdílný byl společenský vývoj kmenů v téže době na jediném kontinentu.

Kultura Mississippská

2004-11-04T09:03:00.000+01:00

Na Adenskou a Hopewellskou kulturu navázala kultura Mississippská. Ta se počala objevovat kolem roku 700 n.l. v povodí Mississippi a do roku 1200 se rozšířila od Appalačského pohoří po hranici Východních lesů a Velkých prérií. Byla to kultura „stavitelů chrámových mohyl“. Lid této kultury byl pravděpodobně ovlivněn Mezoamerikou, kde v této době kvetly říše Mayů a Toltéků. Ti stavěli chrámové pyramidy, které se asi staly předlohou pro „stavitele chrámových mohyl“.
Lid Mississippské kultury byl také zemědělsky založený. Pěstoval však mnohem odolnější odrůdu kukuřice, která byla přivezena z Mezoameriky. Díky dokonalejším zemědělským metodám se zlepšila výnosnost a vyvinul se vyspělejší způsob života. Lid se soustřeďoval do velkých osad při řekách. Tyto několikatisícové osady jsou považovány za první opravdová města. Mississippská kultura měla nám neznámý náboženský kult se záhadnými symboly, jako byla : lidská ruka s okem v dlani, okřídlené oko či létající šaman.
Největší město Mississippské kultury byla bezesporu Cahokia v dnešním Illinoisu. Cahokia byla založena kolem roku 600 n.l. a v době největšího rozkvětu kolem roku 1100 n.l. mohla mít až 15 000 obyvatel. Lidé navršili v Cahokii kolem 100 chrámových pahorků. Největší z nich je tzv. „Pahorek mnichů“, který je plochou, stupňovitou pyramidou se čtyřmi terasami tyčící se do výšky 30 metrů. Když si uvědomíme, že velikost základny je 333 x 233 metrů a to, že lid Mississippské kultury neměl žádných soumarů či vozíků, a proto musel všechnu zeminu nanosit v proutěných koších, je to obdivuhodná stavba. Na vrcholech chrámových mohyl byly chrámy či hrobky ze dřeva a proutí. Ze stejného materiálu byly stavěny i domy pro obyčejné lidi.
http://www.anete.org/

Adenská a Hopewellská kultura

2004-11-04T09:00:00.000+01:00

Adenská kultura je datována do let 1 400 př.n.l. - 200 n.l. Je to kultura Východních lesů, pravděpodobně navazující na prastarou kulturu Old Cooper. Lid Adenské kultury byl dobře organizovanou zemědělskou společností v údolí Ohia. Adenská kultura položila základ mnohem významnější kultuře Hopewellské, jejíž rozkvět datujeme do let 300 př.n.l. - 500 n.l. Návaznost nacházíme hlavně v náboženském kultu, který se projevoval stavbami gigantických pohřebních mohyl. Ty byly vytvářeny z navršené zeminy. Uvnitř byly hroby, kam se společně s mrtvými pohřbívali i bohaté sbírky krásných předmětů z lastur, mušlí, perel a zlata. Právě příslušníci Adenské i Hopewellské kultury zavedli obchodní spojení se vzdálenými kmeny a místy, odkud získávali potřebné suroviny. Tak vytvořili obrovskou obchodní síť, která vedla při řekách Mississippi, Ohio, Alabama a Missouri od Mexického zálivu až k Michiganskému a Ontarijskému jezeru.
Nejvýznamnějším střediskem Hopewellské kultury byla vesnice Poverty Point v Louisianě, která byla vybudována už kolem roku 1 500 př.n.l. na vrcholcích šesti obrovských hřebenů navršené hlíny. Vesnice obývali lovci, rybáři a zemědělci.
Lid Adenské a Hopewellské kultury spojoval především náboženský kult, zaměřený na stavbu mohyl. Tyto mohyly sloužily jako místa posledního odpočinku náčelníků a jejich rodin. Mohyly měli většinou tvar zvířat. Známé jsou např. ptačí mohyla ve Wisconsinu (Lower Dells v Sauk County), o šířce 73 m či Velká hadí mohyla (Great Serpent Mound v Adams County) v Ohiu, která má délku 405 m. Těchto mohyl je v povodí Mississippi a Ohia několik tisíc vytvořených oběma kulturami.
http://www.anete.org/

Nejstarší kultury předkolumbovské doby

2004-11-02T13:29:00.000+01:00

Podle statistických odhadů žilo na území Severní Ameriky před příchodem Kolumba něco kolem 1 miliónu Indiánů. Je přirozené, že na tak rozlehlém území a díky mnoha specifickým vlivům vzniklo velké množství odlišných kultur. Nejstarší kultury se postupně rozvíjeli dle místních diferenciací a přizpůsobování se podmínkám daných prostředím.
Tento článek bude stručným pojednáním o nejznámějších a největších z nich.
http://www.anete.org

Světlo lásky

2004-10-27T09:50:00.000+02:00

Buď laskavý. Vykonej aspoň jeden nezištný skutek denně ; i kdyby si měl jen rozšířit štěrbinku v místě, kde vyráží na povrch pramínek.

Ochotně pomáhej. Vykonávej svoje povinnosti pro povznášející pocit, který dává služba, neboť člověk čerpá ze služby sílu.

Buď veselý. Hledej štěstí života - protože každá rozumná radost, kterou můžeš získat anebo dát je nezničitelný poklad, který se zdvojnásobí s každým, s kým se o ní podělíš.

Světlo síly

2004-10-26T11:06:00.000+02:00

Buď odvážný. Odvaha je nejvznešenější vlastnost. Strach je při kořenech každého zla. Neohroženost znamená silu.

Mlč, pokud hovoří starší a proukazuj jim úctu i jinak. V čase zkoušky je mlčení těžší než mluvení, ale nakonec bývá silnější.

Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost woodcraftera. Poslušnost znamená sebeovládání a to je jádrem Zákona.

Světlo pravdy

2004-10-25T08:41:00.000+02:00

Svoje čestné slovo považuj za svaté. Toto je zákon pravdy a pravda je moudrost. Nemožno věřit tomu, kdo nekoná podle tohoto zákona.

Hraj poctivě, neboť čestná hra je pravdou a falešná hra znamená zradu.

Buď pokorný. Uctívej Velkého Ducha a respektuj víru jiných, protože nikdo nepozná celou pravdu a každý, kdo pokorně věří, má právo na naší úctu.

Světlo krásy

2004-10-19T13:31:00.000+02:00

Buď čistý - ty sám i místo, kde žiješ. Není dokonalejší krásy bez čistoty těla, duše a jednání. Tělo je posvátným chrámem ducha, proto si važ svého těla. Čistota prospívá především tobě, ale i lidem okolo tebe a ti, kteří zachovávají tento zákon, slouží přírodě.

Buď silný. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je to chrám ducha, a pokud není zdravé, nemůže být silné ani krásné.

Chraň všechny neškodné tvory pro radost, kterou dává jejich krása. Chraň stromy i květy a buď připravený bojovat s požárem v lese i ve městě.

Lesní moudrosti

2004-10-19T13:28:00.000+02:00

Symbolem učení lesní moudrosti je čtyřramenný kříž (směrová ružice), která má na svém konci po třech plamenech. Tyto plameny symbolizují lidské ctnosti, které by měli být každému člověku vlastní.

Poselství Indiána

2004-10-19T13:25:00.000+02:00

Ernest Thompson Seton, velký propagátor a znalec lesní moudrosti, začíná svou „Knihu Lesní moudrosti“ slovy, která vyjadřují poselství, jenž nám – západní civilizaci - zanechali severoameričtí Indiáni.

Indián nám zanechal tohoto poselství :

Byl velký prorok života v přírodě. Byl živým protestem proti životu v domech. On, více než kdo jiný, nám může dnes ukázati, jak nalézti radost a potěšení a uniknout nebezpečí, životem ve volné přírodě.

Byl mistrem lesní moudrosti, nejstarší ze všech věd; té, která především pěstuje mužné vlastnosti. K lesní moudrosti patří síla, rychlost, obratnost, odvaha, znalost lesů a lesních tvorů, hvězd, vod, umění pěstovat rostliny a všechno, co zdatného člověka přivádí do těsného tvořivého styku s přírodou pod modrou oblohou. A v tom nám může být vůdcem Indián spíš než kterýkoliv jiný člověk.
Hlásal posvátnou povinnost ctít, zkrášlovat a zdokonalovat své tělo.
Hledal ve všem krásu. Učí nás, že když máme v sobě ducha krásy, můžeme vnést krásu do všeho kolem sebe. Naučil nás, jak udělat krásným každý nástroj, každou nádobu, část oděvu i dům, dokonce i každý pohyb. Velký Duch jest ve všem a všude.
Rozřešil velký národohospodářský problém, jenž nás dnes trápí. Svým životem a kmenovým řízením nám dokázal, že znárodnění přirozených zdrojů a zájmů zarazí okamžitě bídnou chudobu.

Byl hrdý na svůj život i na sebe samého.

Byl velkým světovým protestem proti sobectví a netečnosti.

Indianske byliny

2004-10-15T10:35:00.000+02:00

Sladká tráva (Hierochloe Odorata)
Nejposvátnější z očišťujících bylin roste na pláních v USA a v Kanadě. Splétá se do dlouhých copů, které velmi příjemně a pronikavě voní. Používá se na očišťování pomocí nakuřování prakticky při všech obřadech prérijních indiánů. Pálí se nejčastějí v mušlích (nehoří plamenem, ale doutná). Kouř ze sladké trávy velmi voní a to nejen lidem, ale i dobrým duchům. Kouřem ze sladké trávy je možno očištovat jak lidi, tak i například domy, nebo medicinové předměty a ochránit je tak před mocí zlých duchů. Často se sladká tráva používá při obřadu potní chýše, kdy se pokládá na rozpálené kameny. Sladkou trávu by měli používat pouze ti, kteří jsou dobře seznámeni s tradičními duchovními hodnotami a cestami Původních Američanů.

Pipestone dnes

2004-10-15T10:14:00.000+02:00

V současné době je v místě Pipestone, v jihozápadní Minnesotě The Pipestone National Monument, muzeum, které pečlivě dokumentuje a mapuje historii a význam tohoto místa pro indiány. Těžba catlinitu je přísně kontrolována a právě jen indiánům se speciálním povolením je dovoleno tento kámen těžit. Indiáni, kteří mají právo catlinit z lomů získávat toto činí s velkou úctou a respektem ke starým tradicím, podle starých posvátných metod, kdy se při, během i po vlastní těžbě modlí k Velkému duchu.
Spor mezi indiány vznikl při diskusi ohledně otázky prodeje catlinitu a dýmek turistům a neidniánským zájemcům. Jedna skupina tvrdě zastávala názor, že by indiáni neměli prodávat vlastní tradici, zejména když se jedná o krev a maso vlastních předků, další tvrdili, že se může jednat o způsob, jak zvýšit jiš tak nízkou životní úroveň indiánů. Nakonec zvítězilo přesvědčení, že žádný národ nebo rasa nemá výhradní právo na přivlastnění si přírodního bohatství, catlinit nevyjímaje, a že by se neměl catlinit prodávát, jelikož má patřit všem bez rozdílu rasy, národa a přesvědčení. V současné době je celé situace vyřešena šalamounsky tak, že catlinit některé indiánské skupiny dávají zcela zdarma, ovšem je třeba zaplatit za námahu a čas indiánů, kteří jej těží.
http://www.indiani.cz

Pipestone

2004-10-06T09:30:00.000+02:00

Po celá staletí přicházeli indiáni k Lomům dýmkového kamene (Pipestone), aby zde získali posvátný červený kámen, ze kterého vyráběli hlavičky dýmek. Je opravdu k podivu, že sem chodili i příslušníci velmi vzdálených kmenů, kteří museli do této posvátné země urazit obrovské vzdálenosti. Podle starého nepsaného zákona, každý poutník, který se rozhodl vypravit pro posvátný dýmkový kámen, se po cestě čtyřikrát zastavil a modlil se k Velkému duchu za úspěch při získávání posvátného dýmkového kamene. Naposledy se poutník modlil přímo u lomu v Pipestone. Každý poutník, který putoval do lomů Pipestone pro kámen na dýmku musel jít zcela beze zbraní. Ostatní kmeny, když potkali takovéto poutníky, rychle pochopili, že nejsou na válečné výpravě, ale na cestě do posvátné země a museli je nechat na pokoji. Jakmile poutníci dorazili k cíli, následovaly další modlitby, a to těsně před, během i po samotném procesu získávání catlinitu z lomu.
http://www.indiani.cz

Dymkove vaky

2004-10-05T10:32:00.000+02:00

Prakticky všechny dýmky byly uchovávány v dýmkových vacích. Tyto vaky se vyráběly ve velmi starých dobách z kožešin posvátných zvířat, nejčastěji z kožešin vyder, nebo i nenarozených bizoních telátek. V pozdějších dobách se stále více používaly vaky z vydělané jelenice. Dýmkové vaky byly často zdobené, korálkovými a ostnovými výšivkami a omotávkami, kornoutky, peříčky, rolničkami a jinými způsoby. Vaky byly vystlány nadrcenou šalvějí, tabákem, pelyňkem, směsí kinnickinnick nebo jejich kombinací. Hlavička dýmky odpočívala ve vaku právě na těchto bylinkách. Troubel mohla být uchovávána také v dýmkovém vaku, současně s hlavičkou, nebo mohla být zvlášť, zamotaná do kousku látky nebo jelenice. Ve vaku na dýmku mohlo být také ještě dusátko, na které byly v mnoha případech připevněny různé jehly na vyčištění hlavičky. Dusátka také mohly být bohatě zdobená.
http://www.indiani.cz

Troubele

2004-10-05T10:31:00.000+02:00

Troubele k dýmkám se vyráběly nejčastěji z jasanového nebo škumpového dřeva. Dírka na kouř vznikla propálením dužiny dřeva rozžhaveným drátem. Trouble mohly mít kulatý, ale i hranatý průřez a byly často bohatě zdobené omotávkami z ursoních ostnů a korálků, orlími pery, rolničkami, kožešinami z hranostrajů, vyder nebo dalších zvířat, měděnými a mosaznými dráty, kousky látky, ptačími zobáky, koňskými žíněmi apod. Velmi časté bylo zdobení troubelek vyřezáváním.
http://www.indiani.cz

Hlavička

2004-09-29T01:24:00.000+02:00

První dýmky, ve velmi starých dobách se vyráběly pravděpodobně z kostí a měly tvar písmene „I“. Později se začaly dýmky vyrábět z kamene, a to především z mastku nejrůznějších odstínů. Nejoblíbenším a nejposvátnějším kamenem na výrobu dýmkových hlaviček, je červený mastek, zvaný catlinit (název byl zvolen podle malíře George Catlina, který první nazval lomy v jihozápadní Minnesotě „Pipestone“-dýmkovým kamenem). Catlinit je vlastně velmi vzácná červená odrůda mastku (který je běžně šedý), která se vyskytuje právě jen v lomech Pipestone. Catlinit je všemy indiánskými kmeny považován za velmi posvátný, jelikož jej považují za zhmotnělou krev a maso svých předků.
Hlavičky vyřezávali indiáni nejčastěji do tvaru písmen L, T a v některých případech mohly nést dýmky figurální podobu (bizon, medvěd, lidské postavy, koně apod.). Na severních pláních se rozšířil typ dýmky nazývaný mikmak. Zřídka lze narazit i na dýmku vyrobenou z běžného mastku. Některé z takových dýmek byly „vysázeny“ kousky catlinitu. Některé hlavičky mohly být zdobeny obrazci, které vznikly vyřezáním „kanálků“, které byly později vylity cínem.
http://www.indiani.cz

Co se kouří v dýmce

2004-09-29T01:23:00.000+02:00

Ve starých bizoních dobách některé indiánské kmeny neznaly tabák a tak kouřili v dýmkách speciální směs nazvanou kinikinick, což je směs vnitřní kůry svídy krvavé, listů medvědice lékařské, škumpy lysé a rozdrceného kořene puškvorce obecného. Pozdějí se začal do směsi kinnickinnick přidávat i klasický tabák. Kinnickinnick se často v dýmkách kouří ještě dnes. Nikdy nebyly používány žádné drogy a není tomu tak ani dnes. Původní náboženství prérijních kmenů halucinogeny neznaly, ty se začaly rozšiřovat na pláně až v rezervačním období, a to především z jihu (Mexiko,…). Někteří tradiční indiáni považují například nacpání marihuany do catlinitové dýmky za nepřípustné a za znesvěcení dýmky i indiánské tradice.
http://www.indiani.cz

Strazci dymek

2004-09-21T10:44:00.000+02:00

Dýmky byly mezi Původními Američany považovány za velmi posvátné předměty. Zejména, jednalo-li se o dýmky spolkové, kmenové, či dýmky určené k vykonávání obřadů, jako např. Tanec Slunce. Takovéto dýmky byly přechovávány zvláštními osobami, tzv. nositeli nebo strážci dýmek. Jednalo se o velmi čestnou funkci, kterou mohli vykonávat pouze lidé, kteří vynikali ve kmeni svojí statečností, moudrostí, obětavostí, znalostí duchovních záležitostí a tradic kmene, či spolku, všeobecným uznáním i autoritou. Týpí strážců dýmek byla většinou malovaná a v táborech stávala na čestných místech.
Dýmky byly často brány na válečné výpravy, přičemž muž, který měl na výpravě dýmku u sebe byl vždy vedoucím výpravy. Byla-li výprava úspěšná, směl si vůdce výpravy namalovat na válečnou košili či legíny symbol dýmky jakožto potvrzení vedení úspěšné válečné výpravy. Opatrování dýmky dotyčného člověka velmi zavazovalo, jelikož nesměl lhát, podvádět, ani se chovat jinak nečestně. Nečestné jednání nositele nebo držitele posvátné dýmky tuto dýmku znesvědcuje, což s sebou přináší nevyhnutelné následky.
Většina obřadních dýmek má svoji historii a některé dýmky mají i vlastní jména. Některé dýmky mohou představovat jednotlivé rodiny a dědit se tak z generaci na generaci. Obecně platí pravidlo, že významější událost vyžaduje kouření významější dýmky. Není ovšem pravda, že pokud je kouřena méně významná dýmky, je i daný slib méně platný. Pouze v případě kouření významější dýmky nese ten, který slib dal, horší následky při jeho porušení.
http://www.indiani.cz

Obrad dymky

2004-09-21T10:42:00.000+02:00

Kouření dýmky, ať už při kterékoliv příležitosti, je doprovázeno obřadem dýmky. Ten se liší v závislosti na kmeni, který jej provádí, nebo na okolnostech, za kterých je vykonáván. Obřad zahajuje většinou nositel (strážce) dýmky, který za vyslovení modliteb vyjme dýmku z dýmkového vaku. U některých kmenů se vyjmutí třikrát naznačí a teprve počtvrté provede. Pak se obřadně spojí hlavička dýmky s troubelí. Potom nacpe obřadník hlavičku dýmky tabákem, přičemž se každá špetka tabáku požehná modlitbou. Někteří obřadníci, zejména ve starých dobách, přidávali ještě na vrchol komínku při zapalování kouřící směsi kousek bizoní koblížky. To mohlo mít praktický i duchovní důvod. Dýmka je zásadně držena v levé ruce, jelikož levá je blíže k srdci. Po zapálení tabáku je dýmka nabídnuta čtyřem větrům (směrům) Matce Zemi a Velkému Duchu. Při kouření dýmky jsou postupně uvolňovány modlitby, které prostřednictvím kouře stoupají vzhůru, k Velkému Duchu.
Dýmka koluje od jednoho k druhému, vždy však po směru Slunce. U Lakotů každý účastník obřadu při předávání dýmky svému sousedovi po levici řekne mitakuye oyasin (Všichni moji příbuzní, nebo Všichni jsme příbuzní). Pokud se kouří dýmka v týpí, nikdy nepřechází přes vchod, ale vrací se bez kouření přes celý kruh proti směru slunce. Všechen tabák v dýmce musí být vykouřen, aby byly uvolněny z dýmky všechny modlitby. Až se dostane prázdná dýmka opět až k jejímu strážci, ten rozdělí opět za modliteb troubel a hlavičku. Hlavička je poté strážcem dýmky vyčištěna a uložena do dýmkového vaku. Posvátný je i popel z dýmky, který obřadník zahrabe do země nebo uschová do zvláštního váčku.
http://www.indiani.cz

POSVATNA DYMKA

2004-09-21T10:37:00.000+02:00

Dýmka je pro indiány posvátná. Kouří ji při všech posvátných obřadech a rituálních příležitostech jako například při obřadu potní chýše, hledání vize nebo Tance Slunce. Prostřednictvím dýmky jsou uzavírány smlouvy a dohody. Kouřní „na něco“ má pro indiány stejnou váhu, jako pro bělochy podpis smlouvy za přítomnosti notáře. Dýmkou jsou oddávány mladé páry, stvrzovány sliby nebo udělována nová jména. Dohody, posvěcené dýmkou nemohou být porušeny, protože jsou posvěceny Velkým Duchem. Hlavička dýmky představuje ženský prvek-Zemi, jelikož pochází z Matky Země, po které chodí všechno živé. Hlavičky catlinitových dýmek jsou červené a červená je barvou země. Dřevěná troubel symblizuje mužský prvek a všechny stromy a dřeviny. Je-li dýmka ozdobena orlími pery, představují tyto orlí pera všechny ptáky, kožešina nebo ozdoba z ursoních ostnů představují zvířata, která na zemi žijí. Tabák, který se kouří je zástupcem rostlin a bylin, uhlík, kterým je dýmka zapalována symbolizuje oheň a sliny kuřáka jsou zástupcem vody.
http://www.indiani.cz

Irokezove

2004-09-17T08:43:00.000+02:00

Odkud se vzal název „Irokézové“, se dodnes přesně neví. Někdo se domnívá, že toto slovo pochází z jazyka Algonkinů, kteří byli úhlavními nepřáteli Irokézů a tak je nazývali Irinakhoiw, což znamená něco jako ''hadí havět'' (chátra), falešné hadí plémě. Angličané je nazývali "five nations" (pozn . pět národů), což označovalo pět kmenů Mohawk, Oneida, Onondaga, Cayuga a Seneca. Francouzi je označovali jako „Iroquois“, přičemž to nebylo vnímáno v původním pravém smyslu slova . I Němci je nazývali „Irokesen“. Oni samotní se označují "Haudenosaunee" Lid Dlouhého domu. Původně byly mezi sebou kmeny znesvářené. Až v 15. století se spojili. Toto se povedlo díky úsilí Degandawidy** a Hiawathy*. Dle jedné z verzí legendy přijel k Irokézům prorok Degandawidah v bílé kamenné kanoi. Spojil síly s Hiawathou z kmene Onondagů a putoval od kmene ke kmeni a kázal kmenům o uzavření míru a ustavení zákonů. Vznikla tak irokézská Liga pěti národů, jíž se nedokázal úspěšně postavit žádný z amerických indiánských národů. Irokézové toto spojení chápali jako pomyslný dlouhý dům, který se táhl 250 mil přes stát New York z domoviny Seneků, Strážců západních dveří, k domovině Mohawků, Strážců východních dveří. Setkávali se ve středu jejich země na území Onondagů, Strážců centrálního ohně. Centrální oheň hoří na území Onondagů dodnes. Symbolickými sloupky, jež dlouhý dům podpírají byli kmenoví náčelníci. Je ironií osudu, že "Velký mír" byl většinou prosazován násilím, tedy válkou. Za jedno století se panství Irokézů, jež nečítalo více než třicet tisíc žen a mužů rozrostlo a pokrývalo téměř čtvrtinu kontinentu s populací skoro dvě stě padesáti tisíc. Iroquie dosáhla svého největšího rozšíření v letech 1641-1701 - od Atlantiku k Mississippi, od Kanady do Karoliny. V r.1720 se připojil jako šestý kmen Tuscarora, který byl bílými osadníky vyhnán ze Severní Karolíny. Symbolem Ligy za starých časů byl Dlouhý dům, pod jehož střechou se všechny kmeny mohly shromáždit a Liga mohla být spojena. Později se symbol Ligy pozměnil ve smrk míru, na jehož špici sedí nepřátelsky vyhlížející orel střežící zdraví Ligy. Bílé kořeny vyrůstají do pěti směrů, které symbolizují pět původních národů.
http://irokezove.unas.cz/