sobota, prosince 18, 2004

Kmeny Irokézů

Oblast kolem Velkých jezer, kde žili kmeny Irokézů. Tato oblast je značně zalesněna, tudíž je tu i dostatek potravy. A právě zde se usadili kmeny Irokézů a po roce 1000 př.n.l. se rozšířili kolem Velkých jezer a řeky sv.Vavřince.
Irokézové byli lovci, zemědělci, a také obchodníci. Žili v opevněných vesnicích, které se skládaly, podobně jako na Severozápadním pobřeží, z dlouhých domů, dřevěné konstrukce, potažených kůžemi. V nich mohlo žít kolem 20 rodin. Stejně jako na Severozápadním pobřeží, i zde byly prostory jednotlivých rodin v domě rozděleny. Na konci každého domu bylo skladiště potravin. Tyto vesnice byly zprvu stavěny při říčních tocích. Teprve při příchodu bělochů, začali Irokézové stavět vesnice na kopcích a opevňovat je trojitou hradbou z kmenů.
Irokézové lovili jeleny, medvědy, králíky a bobry, přičemž ženy dokázali výborně vypracovat kůži. Právě tyto vypracované kůže byly prostředkem obchodu Irokézů. Ti překonávali velké vzdálenosti pěšky nebo se plavili na kánoích z kůry. Díky tomu se dostávali i ke vzdálenějším kmenům. S příchodem bělochů se tento obchod stal pro Irokézy velmi výhodným, ale také právě on vedl k jejich zničení.
Irokézské zemědělství je shodné se zemědělstvím celé Severní Ameriky. Pěstovali kukuřici, boby a dýni. Lesní půda však byla bohatá na humus, ale velmi rychle se vyčerpala (přibližně 10 - 15 let) a Irokézové museli vyklučit další kus lesa a postavit novou vesnici.

Kulturní oblast oblast Severozápadního pobřeží

Další kulturní oblastí je oblast Severozápadního pobřeží, které se rozkládá od státu Washington po hranice mezi Kanadou a Aljaškou. Je to přímořská oblast s mnoha ostrovy, zátokami, úzkými plážemi a hustými lesy. Život v blízkosti moře s dostatkem dřeva vedl k velkému rozvoji rybolovu a přímořského spojení. Poprvé se zde usadili lovci a rybáři 10 000 let př.n.l., ovšem klasický způsob života této oblasti se počal vyvíjet tak kolem roku 1000 př.n.l. a vydržel prakticky beze změny až do konce 19.stol. Zdejší indiánské kmeny zakládaly velké vesnice při mořském pobřeží. Tyto vesnice tvořily velké dřevěné domy obdélníkového půdorysu pro 30 - 40 lidí. Každá rodina měla v domě svou obytnou plochu, která byla oddělena od ostatních stěnou ze dřeva či rohoží. Čelo domů tvořily totemové sloupy, hrající významnou roli v životě zdejších Indiánů. Většinou totemy měly význam rodinného erbu a vztyčovaly se jako památka na významnou událost v rámci klanu. V oblasti Severozápadního pobřeží také došlo k jedné z nejsilnějších společenských diferenciací. Na vrcholu společenského žebříčku byla rodová šlechta, poté obyčejný lid a nakonec otroci.
Mezi další umělecká díla patří „tanečnické masky“, které Indiáni používali při obřadech a rituálních tancích. Tyto tance většinou zobrazovaly legendy o vzniku předků či rodin, o významných hrdinských činech či pověsti starých. Masky obvykle představovaly fantastické bytosti, s kterými museli hrdinní předci bojovat. S nasazením masky do tanečníka vstupovala osobnost ducha, kterého představoval.

čtvrtek, prosince 09, 2004

Kultury „Dalekého západu“

Oblast Velké pánve, zahrnující dnes oblast států Kalifornie, Nevada (sever) a Oregon (jih), byla opravdu velmi suchá na to, aby zde stačily primitivní zemědělské metody. Proto kmeny, které zde žily, se živily lovem a sběrem. Ženy hledaly v nízké trávě a zakrslých keřích semena a jedlé části rostlin, které pak drtily na mouku. Z té pekly chléb nebo připravovaly kaši. Muži lovili králíky, ptáky, ještěrky, hlodavce, ale nepohrdli ani sarančaty nebo larvami. Shánění potravy nutilo Indiány k neustálým pochodům a přesunům. Proto stavěli chatrné proutěné přístřešky při řekách či jezerech.
Okolo horních toků řek Fraser a Columbia se rozkládá tzv. „Náhorní plošina“, území pastvin a hor. I zde nebyly příhodné podmínky pro zemědělství a zdejší Indiáni byly také sběrači, lovci malé zvěře a hlavně rybáři. Právě ryby byly hlavní obživou těchto kmenů. To také vedlo k mnohem usedlejšímu způsobu života. Většinu roku žily kmeny ve vesnicích v hliněných chýších při rybářských lovištích. Tito lidé také již dokázali šít oděvy z kůží pomocí rostlinného vlákna.
Za třetí oblast „Dalekého západu“ se považuje Kalifornie, země oplývající přírodním bohatstvím. Zde se již nalézá více zvěře, řeky plně ryb, bohaté mořské pobřeží a dubové lesy. Právě žaludy byly hlavní potravou kalifornských Indiánů, kteří je drtili na mouku a vařili z nich kaši nebo polévku. Bohatá rostlinná vegetace usnadňovala sběr rostlin a poskytovala dostatek materiálu na výrobu košíků a rohoží. Koše sloužily ke sběru a uskladnění rostlin. Některé koše byly upleteny tak precizně, že nepropouštěli vodu. Kalifornští Indiáni využívali také mořského bohatství, neboť lovili delfíny, sviňuchy, velryby a mořské korýše.

Nejstarší kultury v oblasti Velkých prérií

Původně se zde usazovaly kmeny kočovných lovců, kteří však v archaickém období přechází k zemědělství. V této době se kmeny usazovaly hlavně podél řeky Missouri, kde vznikaly veliké osady. Nejsilnější tlak východních kultur se projevuje v tzv. „lesním období“ (0 n.l.-100 n.l.). Kolem roku 900 n.l., kdy začala i sem pronikat Mississippská kultura, žila již většina kmenů ve vesnicích, pěstovala kukuřici, boby a dýni, a každý podzim se vydávaly na dlouhé lovecké výpravy.
Tito zemědělsko-kočovní lovci však nežili v klasických indiánských „týpích“, které se nám dnes pojí s pojmem prérijního Indiána. Jejich chýše měli kopulovitý tvar, byly stavěny ze dřeva a pokryty rašelinou a zeminou. Klasická „týpí“ používali pouze při loveckých výpravách.
K tomu však došlo pouze ve východní části Velkých prérií. V západní části Velkých prérií, do níž již zasahovaly Skalnaté hory a tvořily velké náhorní plošiny, bylo mnohem více sucho a ani půda zde nebyla tak úrodná jako na východě. A tak zde zůstala klasická lovecká kultura - tzv. „kultura prérijních osad“, ke které se však většina prérijních kmenů z východu v 18.-19.stol. opět postupně vrací v důsledku střetu s bělochy.